Co víme o bankovnictví
Ve většině zemí jsou peněžní transfery pod dohledem centrální banky. Ta může podporovat rozvoj bankovních institucí komerčních, které mohou nabýt působnosti univerzální nebo do určité míry specializované, např. na oblasti investičního bankovnictví nebo na poskytování služeb občanům, což je primárním účelem spořitelen. Specializace bank je dobrovolná, ale v jednotlivých zemích bývá dána též zákonem.
Centrální banky spravují zlaté a devizové rezervy státu a v případě nedostatečných rezerv poskytují krátkodobé půjčky bankám komerčním. Centrální banky se snaží přispívat k růstu zaměstnanosti a ke stabilitě cen tím, že provádí opatření pro regulaci měnových podmínek, např.:
– vydávají bankovky, obchodují s cennými papíry, podílejí se na správě státního dluhu
– poskytují rady vládám ohledně inflace, úrokových měr či směnných kurzů
– zasahují do peněžních trhů pro stabilizaci kurzu tuzemské měny
Komerční banky prostřednictvím poboček obsluhují klienty, kteří zde disponují svými účty.
– přijímají vklady, poskytují úvěry, nabízejí směnárenské služby
– rozvíjejí distribuční kanály pro pohodlný přímý styk s bankou 24 hodin denně
– fungují jako podnikatelské subjekty; jejich účelem je dosažení zisku
– zaměřují se buď na individuální klienty, nebo podnikové subjekty
Investiční banky nemívají plošně rozvinutou síť poboček ani nepřijímají vklady od veřejnosti.
Ø obchodují s akciemi a obligacemi, upisují jejich emise, tedy přislibují odkoupení neprodaných akcií či obligací
Univerzální banky spojují funkci investičních a komerčních bank.
v přijímají vklady od veřejnosti i podniků, poskytují úvěry, obchodují s cennými papíry
v nabízejí pojištění, řízení aktiv (účty v cizí měně, kapitál, akcie, obligace…) či finanční poradenství
V 60. letech 20. století začaly banky zakládat zahraniční zastoupení a pobočky. Dnes je masová přítomnost zahraničních komerčních bank ve velkých městech měřítkem postavení dané země ve světové ekonomice. Mezinárodní komerční banky bývají nazývány velkobankami; jejich klienty jsou finanční instituce, velké firmy a vládní agentury. Prostřednictvím směnek a dalších nástrojů umožňují financování dovozů, vývozů, poskytují půjčky zahraniční klientele a obchodují na světových peněžních trzích.
V 60. letech 20. století byly největší ve světovém měřítku americké banky. Díky vysoké produktivitě v průběhu 80. let výrazně posílily japonské bankovní instituce a po hospodářské recesi v Japonsku v 90. letech opětně dominovaly americké banky. Významné světové bankovní instituce jsou také ve Velké Británii, Francii, Švýcarsku a v Číně.
Mezi nejvýznamnější centrální banky se řadí Federal Reserve Board ve Washingtonu, Bank of England v Londýně nebo Deutsche Bundesbank ve Frankfurtu nad Mohanem. Bank of England založilo v 17. století 1268 obchodníků, kteří poskytli zdroje v objemu 1,2 milionu liber králi Vilému III. na financování války s Francií. Král tento úvěr splácel s osmiprocentním úrokem.