Hudba od srdce
Už nějakou dobu jsem doma na neschopence. Nemůžu nikam, akorát mírná vycházka, lékaři a zahrada našeho domu. Jako studentka jsem chodila od zimy do zimy na zábavy, akce, koncerty. Jako dospělá s malou dcerou se dostanu tak akorát k rádiu či televizi. Ale čím jsemstarší, tím mi přijde, že jsem více hudebně založená než v mládí. Znáte ten pocit, když slyšíte po ránu písničku, kterou milujete, a ta Vám hraje celý den v hlavě? Je to docela prekérní situace, když jste v práci, musíte se soustředit a ono ne a ne zaměřit myšlenky na něco jiného. Mám to bohužel podobně. Když jsem jela do práce, slyšela jsem ji, no a v práci si potichu broukala, až mi začalo hrabat.
Při psaní tohoto článku to mám úplně stejné. Bez pořádné muziky by to psaní snad ani nešlo. Nejsem zastánce jen jednoho hudebního žánru, jsem schopna si poslechnout pop, rock, metal, vážnou hudbu, i dětské písničky jako Chipmunky nebo Šmouly. Ale dechovka je moje smrt. Od prvního plesu, když jsem musela tancovat se sousedem, kterému bylo 80 let, nevoněl zrovna kouzelně a zničil mi boty i šaty, jsem na dechovky zanevřela. To samé je s country. Můj přítel je na tento styl vysazen, pouští si ho již od mládí, ale já umírám. Máme mezi sebou dohodu, že on mi nebude pouštět country a já mu nebudu zpívat. Vůbec nechápu, co mu na mém zpěvu vadí, do sboru jsem chodila skoro 10 let, vyhrála pár soutěží, no a malé se ten zpěv líbí. Tak vůbec nechápu, co mu vlastně vadí. Naštěstí malá je v tomto po mně, nenechá si ujít žádnou písničku, aby si ji nezazpívala, nebo na ni dokonce nezatančila. A je jí jedno, jestli je doma, u kamarádů nebo někde v nákupním obchodě.
Je fajn, když si soused pouští ty jeho hity, no poslouchat se to vážně chvílemi nedá. Ne, že bych se naštvala a schválně mu pustila něco svého, já to spíše řeším sluchátky, ale malá si zapne reproduktory, zapojí je do počítače a to je docela hukot. Když posloucháte 2
hodiny písničky v Chipmunkové verzi, nejdřív Vás začne bolet hlava a nato soused vzdá svůj marný boj s překřičením dcerky. Je zajímavé, že on i malá zesilují a zesilují písničky, to je potom na té naší vesnici veselo. To už půlka vesnice ví, že ta naše nezbednice zase “štve“ souseda. Ale v rezignaci se střídáme, jednou my, podruhé on, nedá se stále vyhrávat.
Písničky, které jsou přímo od srdce, jsou nejlepší. Proto přeji Vám všem hodiny a hodiny poslechu Vaší nej hudby.